POMNÍK OBĚTEM ŽIVOTICKÉ TRAGÉDIE, č. 11
Leopold Kożusznik zemřel ve věku 40 let, národnost: polská, povolání: horník, bydliště: Horní Suchá 390
Zenon Kożusznik zemřel ve věku 16 let, národnost: polská, povolání: stavební dělník, bydliště: Horní Suchá 390
Z knihy Mečislava Boráka: Svědectví ze Životic.
"Šla jsem ráno pro vodu a viděla jsem, jak gestapáci odvádějí k lesu směrem na Životice některé sousedy. Bylo slyšet i výstřely, v lese bylo plno vojska. Manžel se zrovna vrátil ze směny a holil se, když přišli k nám; chlapec ještě spal. Byli čtyři. Předtím byli u Bardoňka, vylomili dveře, ale nikoho nenašli doma. Chtěli vidět volkslistu a protože jsme ji neměli, hned oba sebrali. Chlapce vytáhli z postele.
Domnívám se, že gestapáci k nám do Horní Suché přišli omylem. Všichni byli opilí. Manžela a synka odvedli na cestu a kousek od domu je zastřelili. Nesměla jsem vyjít ven, ani jsem neslyšela výstřel. Až sousedka mi přišla povědět, že moji už nežijí. S pomocí sousedů a se souhlasem starosty obce Stachury jsme přenesli mrtvé do domu. Příští den dopoledne k nám přijel povoz a kočí prohlásil, že má příkaz oba zastřelené odvézt na hřbitov do Orlové. Vzali těla i s oblečením, žádná památka nám nezůstala.
Maria Kużuszniková, manželka a matka
V devět dopoledne jsem běhala kolem domu. Měla jsem tehdy čtrnáct let. Viděla jsem jít gestapáky ke Kożusznikovým. Když je odváděli, šel první Leopold Kozusznik, za ním gestapák, potom šel Zenon a za ním další gestapáci. Asi padesát metrů od domu zastřelili Leopolda Kożusznika. S roztaženýma rukama se převrátil na zem a gestapák šel klidně dál. Hrozně jsem se polekala a utíkala domů, druhou vraždu jsem už neviděla.
Milada Burgetová, sousedka"
Pomník občanu zastřelenému nacisty na území Životic za 2. světové války.
Stavba je provedena z godulského pískovce. Jména vytesána bez vybarvení.
