Dne 1. srpna 2020 proběhla připomínka životické tragédie, při které bylo 6.8.1944 popraveno 36 polských a českých mužů a chlapců ze Životic. O tomto hrůzném činu napsal pan Mečislav Borak velmi zajímavou knihu „Svědectví ze Životic“.
Dovoluji si z této knihy hrůzných vzpomínek našich životických spoluobčanů citovat jen jeden příběh. Všechna vyprávění v knize jsou bolestná a pro mnohé nezapomenutelná.
„Antoni MROWIEC
Nar. 24.04.1897 v Karviné, národnost: polská, povolání: horník, bydliště: Životice 103.
Tadeusz MROWIEC
Nar. 3.4.1926 v Životicích, národnost: polská, povolání: zemědělský dělník (dříve student), bydliště: Životice 103.
Kolem páté ráno jsem vstala a viděla poblíž statku hlídkovat německé vojáky. Vzbudila jsem manžela. O půl šesté najednou vidím, jak tři gestapáci běží uličkou k nám. Myslela jsem, že jim někdo utíká. Můj manžel vyšel před domek a otevřel jim vrátka. Chtěli vidět volklistu. Manžel jim ukázal závodní průkazku, gestapák si ji trčil do kapsy. Prohledali celou budovu, vytáhli z postele i mého syna. Před válkou chodil do gymnázia, tak uměl trochu německy a domluvil se s nimi. Ptali se, kde bydlí můj bratr Szymsza. Ukázala jsem jim cestu, protože jsem myslel, že se na nás chtějí u bratra, co měl volklistu, informovat. Když se chlapec oblékal, chtěl jít manžel na záchod, ale gestapák mu dal několik kopanců. Potom je odvedli k lesu. Můj bratr Ernest Szymsza slyšel, jak můj manžel křičí: Mějte slitování, nestřílejte! Nejdříve zastřelili syna, manžel se pokusil utíkat k lesu. Tam byl i on zastřelen. Uslyšela jsem výstřely a přiběhla jsem do lesa. Našla jsem nejprve syna, manžel ležel o třicet metrů dál. Pokoušela jsem se těla zvednout, byla jsem celá od krve. Běhala jsem od jednoho ke druhému jako smyslů zbavená. Manžel měl vykloubenou dolní čelist, asi od toho kopnutí. Oba už byli mrtví. Můj pláč a křik bylo slyšet až na Pacalůvku.
Po vraždě odešli tři gestapáci k zámku a nechali mě u mrtvol. Omdlela jsem. Potom pro mne přišla švagrová a vzala mě k sobě, Szymszovi mi vyprávěli, že můj chlapec pravděpodobně po prvním výstřelu ještě žil. Gestapák se k němu vrátil a druhou ranou ho dobil.
Amalia Mrowcová, manželka a matka“
Vzpomínka na tento příběh se skrývá ukrytá pod pomníčky s označením č. 5 a č. 6.
Takových příběhů se skrývá v našem okolí 36 a z toho 11 jich leží v místech budoucí stavby silnice. Proto se ptám: Co bude s touto historií? Jak bude s těmito smutnými pomníčky naloženo? Životice tady se svou historií byly mnohem dříve než město Havířov. Mohou lidé radnice opravdu pro pár peněz bezohledně připravovat další neštěstí pro naše Životice?
Další ohrožené pomníčky:
3) Szelong Ervin
4) Hawlik Karol
8) Kadura Alois, Wajner Adolf
9) Pawls Karel
10) Palowski Alois, Piegrzymek Antonín
11) Kožusznik Leopold, Kožusznik Zenon
12) Kraina Josef
13) Guziur Antton, Guziur Emil
17) Duda Josef
18) Klimaz Jan
Pomníky oběti životické tragédie Mrowiec Anton (č. 6) Mrowiec Tadeusz (č. 5)
Zdroj: Svědectví ze Životic, Mečislav Borák, Muzeum Těšínska 1999.
