Je to smutný příběh. Jako občané, kterých se stavba rychlostní komunikace napříč regionem dotkne ze všeho nejvíce se samozřejmě snažíme dělat vše proto, aby se tomu tak nestalo, nebo aby dopady na naše domovy byly co nejmenší. Po dlouhé době, kdy se nás nikdo na nic neptal a rozhodovalo se zásadně "O nás bez nás", jsme museli vstoupit do dění, realizovali jsme petici a snažíme se komunikovat všemi směry.
Ředitelství silnic a dálnic, Moravskoslezský kraj i Dopravoprojekt nám v reakci na petici dokázali poslat poměrně pěkně zpracovné odpovědi, včetně zápisů z jednání. Ve své kanceláři nás přijal krajský náměstek Jakub Unucka a byl s námi ochoten debatovat o našich obavách i názorech. V Havířově však svět funguje poněkud jinak. Petici se zastupitelstvo vůbec neobtěžovalo projednat, odpověď, zaslaná magistrátem je plná obecných frází, a představa, že se s námi představitel města setká na férovém jednání začíná být sci-fi.
Rychlostní komunikace bude mít trvalé negativní dopady na všechny obyvatele Životic, přivede do klidné lokality hluk, lokální zhoršení ovzduší, což se podepíše na zdraví obvyvatel, sníží cenu nemovitostí a znehodnotí rozsáhlé jabloňové sady. Přesto všechno je komunikace životických občanů s magistrátem složitá a ze všeho nejvíce připomíná komplikované vyjednávání na kontrolním checkpointu kdesi v centrální Asii. Je opravdu smutné, pokud představitel města věřejně prohlásí, že s občany, kteří mají obavu o své domovy, dále hodlá komunikovat pouze úřední cestou. Je smutné, pokud si pan primátor zvolí jako argumentační mantru jednu nedoručenou zásilku, která se zatoulala ve víru vánočního frmolu na České poště. Je smutné, pokud je město v aktivním kontaktu s projektantem konceptu technicko ekonomické studie a opět se jedná o nás bez nás.
Nabízí se otázka, nakolik je rychlostní komunikace, která se už plánuje skoro dvacet let, politickou výzvou. Má snad proto vedení města strach z diskuse s lidmi, kteří mají jiný názor? My nechceme bojovat, chceme se domluvit a být rovnocenným účastníkem diskuse, protože jsme to především my, koho se stavba nejvíce dotkne.
