„Zaráží mě přístup města k Životicím“
říká Ivana Glacová
Přinášíme krátký rozhovor s místopředsedkyní spolku ŽS o motivaci, odhodlání a vůli k řešení problémů v městské části Havířov – Životice.
Ahoj Ivi, jsi jeden ze zakládajících členů spolku, co tě přivedlo k myšlence založení spolku?
Jedním slovem? Asi silnice. Ale to asi musím začít od začátku. Jsem člověk městský, který vyrůstal v panelové betonové anonymitě. Když jsem povyrostla a začala jsem objevovat s kamarádkami a kamarády svět mimo panelový dvorek, byly to právě Životice, které byly za rohem a kde jsme objevovali jiný svět. Třešně a jablka utržené ze stromu, kukuřice na polích, jízdy na kole, cesta na přehradu, procházky v kterémkoliv ročním období, to všechno nám městským dětem nabízely právě Životice. Když jsme založili s manželem rodinu a rozhodli se žít jinak než v „paneláku“, nabízelo se začít hledat v blízkosti domácího Havířova a samozřejmě zvítězily zelené, čisté, vzdušné Životice. Co na tom, že tam byla čára pro nějakou silnici, o které všichni svorně tvrdili, že tam nikdy nebude, protože všichni vědí, že je to dnes již nesmyslný projekt? Takže když v roce 2018 byl projekt této silnice oprášen a nikomu nebyla dána šance k vyjádření, rozhodla jsem se, že se postavím proti této stavbě a určitě nebudu sama. Ačkoliv tohle už je tak trochu odpověď na další otázku.
Před tím jsi byla krátce i členkou Občanské komise, která je zřízená městem. Jak hodnotíš tento čas?
Ano a právě tam dozrálo mé rozhodnutí zapojit se aktivně do dění v Životicích. Právě v občanské komisi jsem se dozvěděla, jak tiše bez uvědomění občanů probíhá plánování této stavby, které se komise nijak nebránila. A došlo mi, že tato komise v podstatě jen odkývá to, co město navrhuje a po Životicích žádá. Do komise jsem vstoupila s tím, že se mi podaří prosadit chodník na ulici Zelené pro děti k Základní škole na Zelené ulici. Bohužel do dnešního dne zůstal tento chodník pouhou čarou na jakémsi papíře v zápisu z jednání komise. A má vnoučata stejně jako moje děti a i Vaše děti do školy dál chodí příkopou, tak stejně jako procházkáři, maminky s kočárky a mnoho dalších návštěvníků Životic.
Co v Životicích postrádáš?
Odpověď na tvoji otázku co zde postrádám je jednoduchá – úplně všechno. Těžko něco nepostrádat, když si vezmeme, že je zde pouze škola s mateřskou školkou a hřištěm, kde mimochodem není ani dostatečná tělocvična, hasičárna s problémovým hřištěm a tenisové kurty. Když si vezmeme, že Životice byly samostatnou obcí s veškerou občanskou vybaveností, jako jsou hospody s kulturními sály, kde se lidé pravidelně scházeli, pořádaly se plesy a jiné společenské akce, byla zde prodejna potravin, dříve v historii dokonce záložna, pošta. A dnes? Dokonce to vypadá, že nejen že ukončila provoz knihovna, ale Životice zřejmě přijdou i o připomínku kruté historie uzavřením Životického muzea.
Když se podíváme přes hranice našeho města na sousední Albrechtice (počet obyvatel 3842) a mají tam hospody, potraviny, poštu. Horní Suchá s 4411 obyvateli totéž. Soběšovice s 900 obyvateli mají kostel, potraviny, poštu, restauraci, rozhlednu, školu s úžasnou tělocvičnou a obec se rozrůstá a vzkvétá. Nás je zde 1400 životičanů a nové domy rostou jako houby po dešti a s nimi přicházejí další noví obyvatelé. Umím si představit krásnou malou samostatnou obec Životice plnou života.
Je něco z čeho máš radost ve spolku?
Za dobu trvání našeho spolku mne potěšil rozjezd pravidelného vydávání občasníku, setkání s občany v rámci veřejných schůzek v Americe, případně nezištné zapojení občanů Životic do práce spolku. Velmi se povedlo veřejné setkání se starostou Horní Suché Ing. Janem Lipnerem, které mělo velký ohlas. Je dobré vědět, že v tom nejsme sami.
Co Tě Ivi překvapilo při práci v našem spolku?
Když jsme se rozhodli založit náš spolek, doufali jsme, že zástupci města s námi budou jednat a vyslechnou naše žádosti. Samozřejmě jsme nečekali, že zde vše postaví okamžitě, ale že s námi nebude město jednat téměř vůbec a ještě zastaví veškeré investice… Nevím, zda se smát nebo plakat. Velmi mě zaráží přístup města k potřebám občanů Životic.
Musím říct, že za ty dva roky našeho setkávání se nad problematikou Životic, ať už to byla veřejná schůze se starostou Horní Suché, či účast na gulášfestu, jsem poznala spoustu sousedů a všechna tato setkání s nimi byla příjemná a povzbuzující, na rozdíl od deprimujícího setkání se zástupci města. Samozřejmě celá covidová situace nám vše komplikuje, ale přesto doufám, že se nám v letošním roce podaří zorganizovat pár akcí, na kterých se zase sejdeme.
Co bys ráda na závěr vzkázala občanům Životic?
V průběhu posledních dvou let jsme se s mnoha občany a sousedy poznali hlouběji a myslím si, že máme mnoho společných názorů a nápadů, jak si představujeme život za plotem našich vytoužených obydlí.
Pojďme si za své zelené Životice, za své představy o rozhodování v naší městské části trochu zabojovat a nenechejme si tady na deset let nechat z naší přírody udělat jedno velké staveniště.
