„Těší mě zvýšený zájem o životický odkaz,“ říká Martin Cyž
V aktuálním čísle našeho občasníku vyzpovídal Ing. Marek Hanák místopředsedu spolku Životice Sobě, Bc. Martina Cyže, o dění v Životicích a blízkém okolí.
Ahoj Martine, začneme klasickou otázkou. Jsi jeden ze zakládajících členů spolku, co tě přivedlo k myšlence o
jeho založení?
Upřímně, delší dobu jsme s kamarády v Životicích probírali směr, jakým se tato část města ubírá, brblali jsme u piva a snili o změně (smích J ). Vždyť za posledních pár desítek let se toho hodně změnilo. Životice se velmi rozrostly, zároveň se ovšem staly více anonymním místem našeho bytí. Ze židle mě ale v podstatě nadzvedla až nesmyslná podpora vedení města Havířova ve výstavbě rychlostního silničního koridoru, který Životice významně změní a de facto zničí idylku klidného a bezpečného bydlení.
Považuješ se tedy asi za životického patriota, že?
Určitě. Zde jsem se narodil, tohle místo jsem si vybral k životu. Moc se nám tady s celou mou rodinou líbí.
Takže dokážeš porovnat, jak moc se život v této části za poslední roky změnil. Co ti tady dnes asi nejvíce chybí?
Jednoznačně zde chybí fungující služby, které by člověk očekával v každé podobně velké obci. Nemá asi smysl vše vyjmenovávat, stačí se podívat do okolních obcí, jakou pestrou paletu služeb nabízejí. Město také systematicky ničí i to, co naši předci vybudovali a zajistili. Díky prodeji polské školy v 90. letech a následnému prodeji Dělnického domu se zásadně omezila možnost setkávání a pořádání společenských akcí. Zavření městské knihovny v památníku životické tragédie díky nepodpoře vedení města byl už jen další zářez města na občanech Životic.
Změny však naštěstí nejsou jen k horšímu. Životice se výrazně rozrostly a za posledních 30 let se bezmála zdvojnásobil počet obyvatel. Máme okolo sebe nové sousedy, ze kterých se stali naši přátelé. Smazaly se tak rozdíly mezi starousedlíky a nově příchozími.
Jak tedy vypadají budoucí Životice ve tvých představách?
Zásadní je, aby si Životice udržely status dobrého, klidného a bezpečného bydlení. Toho lze dosáhnout relativně jednoduchou cestou – zabráněním výstavby rychlostního koridoru přes Životice a přivaděče prodloužené Dlouhé třídy. Tyto stavby významně ovlivní ráz celého Havířova a přilehlých obcí, a přivedou tak tranzitní dopravu do míst, která s dopravou problém doposud neměla.
Pro spokojený život občanů Životic je také nutno zajistit dříve dostupné služby, pamatovat na podporu spolkové činnosti v obci a v neposlední řadě zajistit pravidelný rozvoj obce přes investiční akce. Spolkový dům, školní tělocvična, chodníky podél cest, to je jen stručný výčet krásné budoucnosti Životic.
Zpět ale k našemu spolku. Co ti udělalo největší radost?
Myslím, že když se všichni členové spolku ohlédnou za sebe, tak vidí ohromný kus odvedené práce. Daří se nám pozvednout odkaz životické tragédie, pořádáme besedy, happeningy, ale hlavně jsme se stali významným oponentním informačním kanálem, který se zabývá celou problematikou rychlostního koridoru. Osobně mě taky těší, že jsem díky práci pro spolek mohl spolupracovat s velmi zajímavými a vzdělanými lidmi. Největší radost mám však z toho, že členové spolku a blízcí spolupracovníci vše dělají altruisticky, bez vidiny vlastního prospěchu. Všem okolo spolku patří velký dík!
O životické tragédii je teď více slyšet, čím to podle tebe je?
Tato tragická událost si zaslouží velkou pozornost. Vždyť svým rozsahem se jedná o největší obdobnou tragédii na Moravě! Zvýšené osvětě v poslední době určitě napomohla díla spisovatelek Danuty Chlupové v románu Jizva (v polském jazyce kniha vyšla pod názvem Blizna) a paní Karin Lednické v románu Šikmý kostel. Taky si skromně myslím, že i práce spolku napomáhá lepší osvětě tohoto hrůzného činu.
Co bys na závěr rád vzkázal občanům Životic?
Přál bych si, aby občané Životic nespoléhali na to, že „někdo něco“ vybojuje za ně. Je potřeba se zapojit do veřejného dění, je to jediná možnost, jak ovlivnit věci okolo sebe.
Všem čtenářům přeji pevné zdraví a radost ze života a Tobě Marku děkuji za rozhovor.
