Životice Sobě

Srdečně Vás zvema na Pietní připomínku Životické tragédie ve čtvrtek 6.8.2026 v 17 hod před životickým muralem.
Všichni jste srdečně zváni.

Vzpomínky Vojtěcha Rygála na Životickou tragédii.

Jelikož jsem se narodil po více než dvaceti letech od tragické události v Životicích, uchovalo se mi jen pár útržků v paměti z vyprávění mé babičky (babiny) Wiktorie Wilczkové, která v té době byla vdovou se třemi malými dětmi.

Moje babička přišla na svět na počátku minulého století do poměrně početné rodiny Waloszků, ve které se narodilo celkem čtrnáct dětí, přičemž první a poslední dítě zemřelo. Uživit tak velké množství dětí nebylo vůbec snadné. Babička mi často vykládala o skromných poměrech, které u nich vládly. Vzpomínala, že když v dětství jedli u společné večeře z jedné mísy hrachovou polévku a někdo z dětí měl v nabrané lžíci kousek uškvařeného špeku, ostatní děti se snažily prázdnými lžícemi malý kousek špeku sklepnou zpět do polévky, aby měl štěstí zase někdo jiný, ten který si nakonec pochutná.

Na počátku minulého století smrt k životu patřila daleko více než dnes, ať to bylo v dětství nebo v době dospívání a začátku dospělého života, což nastalo i v případě dvou babiččiných bratrů, kteří zahynuli v 1. sv. válce v boji za monarchii. Jeden zahynul v Bosně a druhý byl převezen ve špatném zdravotním stavu do nemocnice v Salzburgu. Jeho maminka ho jela navštívit, ale dříve než dorazila, tak zemřel.

Život běžel dál a přišlo ráno 6. srpna 1944, zazněly výstřely pod domem. Babička sledovala z okna co se děje na jejím pozemku a byla svědkem padajících mužských postav  k zemi.  Poprava? Babička nemohla uvěřit takové hrůze.  Vyčkala, až vražedné komando odešlo. S vědomím, že riskuje svůj vlastní život, vzala dva „ampry“ (kýbly) s vodou a běžela rychle přes pole k ležícím, aby jim poskytla  pomoc v domnění, že možná žije ještě někdo, komu by mohla pomoci. Poprava však byla vykonána důkladně. Nikdo nepřežil. Nebožtíkům již jen omyla tváře od krve, čímž jim prokázala poslední službu, kterou mohla. S hrůzou v očích se pak vracela zpět. V daný okamžik vůbec netušila, že téhož dne byl popraven i její bratr Józef Waloszek.  Z důvodu zastrašování gestapem musela jeho rodina zůstat při popravě v uzavřeném domě. Třásli se strachem. Náhle zazněly výstřely a nejhorší varianta se potvrdila. Další nevinný život vyhasl.

Běsnění gestapa nemělo konce. Razie neminula ani dům Valerie (Walesky) Konopkové, neteře babičky. Od samého rána Valerie slyšela výstřely a počítala s nejhorším. Když uviděla komando směřující k jejich domu, na nic nečekala a schovala manžela za dveře. Gestapo vtrhlo do domu a hledalo jejího manžela. Prohledali vše, ale nepodívali se za dveře. Valerie se strachem nemohla ani nadechnout, srdce je bušilo v uších, ale byla silná. Překonala strach a sevřeným hlasem jim řekla, že její muž již odešel brzy ráno do práce. Toto sdělení přimělo komando k ukončení pátrání a odešli. V daný okamžik byl život jejího manžela zachráněn, ale co dál?  Vrátí se gestapo ještě zpět? K dispozici nebyly žádné informace. Na podnět Valérie její muž nemeškal a odjel do nemocnice, kde si nechal odoperovat slepé střevo. Takto se vyhnul případnému dalšímu nebezpečí. Po návratu z nemocnice pak už nikdo nepátral po přeživších.

V tento den však dalších 36 nevinných obětí nemělo takové štěstí.  V mnohých případech smrt nepřišla okamžitě, byla nemilosrdná a krutá. Oběti se trápily, rukama škrabali pod sebou zem, volali o pomoc, žádali o vodu. Vražedné komando zastrašovalo pozůstalé a nedovolilo jim se přiblížit. Jak těžký musel byl úděl matek, které slyšely umírat své mladé syny a nemohly jim pomoci.

Jako dítě jsem si k pomníčku obětí chodil hrát, tehdy vedle něj rostly plané třešně a pásly se tam ovce. Pomníček s pěti jmény stojí vedle cesty vedoucí ke stavení a bývalou pěšinou šlo dojít až k lesu, ve kterém teče Životický potok.

O této tragické události se často hovořilo na setkáních naší rodiny. Žal se postupně ztrácel v povinnostech všedního dne, ale zapomenout nesmíme nikdy. Životická tragédie měla daleko větší rozsah, mnoho lidí bylo následně zatčeno a posláno do koncentračních táborů, ze kterých se již nikdy nevrátili. Utrpení a stres matek se po tragédii negativně projevilo i u některých nově narozených dětí.

Členská schůze 2026

Česká televize odvysílala pěkný pořad o Životické tragédii a naší procházce po pomníčcích.
Určitě to stojí za shlédnutí.

odkaz na i-vysílání ČT

Dne 26.5. navštívil Životice pan prezident ČR Petr Pavel, položil kytici u hrobky padlých a krátce pohovořil s členy našeho spolku. Členové spolku panu prezidentovi předali tričko s grafikou Muralu, který připomíná životickou tragédii. Děkujeme za Vaši účast pane prezidente.

V rámci snahy o maximální transparentnost zpřístupňujeme všem zájemcům kompletní znění dvou klíčových dokumentů, které jsou součástí EIA dokumentace a zároveň byly zároveň hlavními podklady pro články a analýzy, které jsme k tématu zveřejnili. Zároveň reagujeme na opakované dotazy veřejnosti, které se týkaly právě úplného znění těchto studií.

Jednou z hlavních motivací stavby obchvatu bylo odlehčit centru Havířova od emisí. Mělo jít o projekt, který „vyčistí vzduch“. Jenže realita je úplně jinde, než jak ji vykreslují politici. Rozptylová studie, tedy oficiální model vývoje kvality ovzduší po realizaci obchvatu, ukazuje, že v centru města ke zlepšení sice dojde – ale jen velmi mírnému. Pokles hodnot oxidu dusičitého nebo prachových částic je v některých místech skoro nerozpoznatelný. Pro obyvatele, kteří roky žijí v centru, to znamená jediné: změnu nepřinese ani po otevření obchvatu.

Někteří z vás se ptají, co je to za posudky, odkud bereme údaje a jestli si náhodou nevymýšlíme čísla. Považujeme proto za svou povinnost některé věci vysvětlit. Údaje, o kterých mluvíme, nepocházejí z žádných odhadů „od stolu“, ale z oficiálních podkladů předložených v rámci procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) a ze seriózního dopravního modelu zpracovaného mezinárodně uznávanou odbornou firmou.

Havířovské Podlesí, poklidná okrajová část města, se v posledních letech stala vyhledávanou čtvrtí právě díky svému klidnému charakteru. Obyvatelé zde nacházejí útočiště před ruchem centra, přičemž si zachovávají snadnou dostupnost městské infrastruktury. Růst zájmu o tuto lokalitu je patrný. Klidné prostředí v kombinaci s blízkou přírodou, přítomností zeleně a nízkou dopravní zátěží činí z Podlesí atraktivní místo pro rezidenční bydlení.