Spolek Životice Sobě realizoval tři významné projekty, které důstojným způsobem upomínají 80. výročí životické tragédie
Letošní prázdniny jsou pro spolek Životice Sobě pracovním časem, ve kterém realizoval tři významné projekty k upomenutí 80. výročí životické tragédie, jedné z největších genocidních akcí spáchaných nacisty na našem území za druhé světové války.
K tragické události došlo v ranních hodinách 6. 8. 1944, kdy v odvetě za nepřipravenou a nevydařenou akci místní odbojové skupiny zavraždilo gestapo třicet šest místních mužů a chlapců. Při následných represích zemřeli další lidé, několik desítek jich bylo deportováno do koncentračních táborů.
První z letošních akcí spolku bylo vyznačení jedenáctikilometrové naučné stezky Životické tragédie, která má za cíl připomenout hrůzné činy, spáchané na konci druhé světové války na místních občanech. Naučná stezka navazuje na loňské osazení QR kódů k jednotlivým kamenným pomníčkům s informacemi o zavražděných, které bylo realizováno spolkem Životice Sobě, a na renovaci pomníčků, které financovalo polské Ministerstvo kultury a národního dědictví. Stezka čítá dvacet devět zastavení, které návštěvníky provedou krásnou krajinou Životic a zároveň událostmi onoho tragického dne.
Druhým významným projektem spolku byla realizace muralu na hospodářském stavení v centru Životic. Malbu vytvořil pravnuk gestapáky zavražděného místního malíře Teodora Warcopa, skvělý streetartista Nikola Vavrous, alias Khoma. Obraz mrazivě vystihuje poslední okamžiky života místního muže. Podobný osud 6. srpna 1944 postihl dalších pětatřicet mužů a chlapců ze Životic a blízkého okolí.
Tečkou za letošními aktivitami spolku k 80. výročí životické tragédie byla podnětná beseda s Karin Lednickou, která se uskutečnila přesně v den výročí. Autorka dokudramatu Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie se tímto tématem dlouhodobě a do hloubky zabývá, takže přítomným velice poutavě a věcně celou událost představila a zasadila do historického kontextu.
Na závěr si dovolujeme poděkovat všem, kteří se nezištně zapojili do některého z uvedených projektů nebo projekty finančně podpořili. Taková pomoc má ohromný smysl nejen pro upomínání historie, ale také pro současnost. Občanská společnost a pospolitost jsou v těchto složitých a rozpolcených časech velmi důležité.
Stále však chováme naději, že do budoucna již nebude potřeba suplovat veřejné instituce činností občanské společnosti ve vykreslování pravdivého obrazu životické tragédie. Pro začátek stačí málo – zpřístupnit Památník životické tragédie bez nutnosti předchozí rezervace a především upravit vnitřní expozici tak, aby návštěvníkům poskytovala důležité informace opírající se o výsledky nejnovějších historických výzkumů.
